Wilderness therapy neboli terapie divočinou

Abstrakt

Wilderness therapy lze chápat jako jeden z možných typů terapie, který v sobě zahrnuje práci se skupinou účastníků v prostředí přírody. Hlavním cílem tohoto způsobu práce je ovlivnění sebepojetí člověka, které se odráží na jeho sociálním způsobu chování a myšlení. Za pomocí kombinace sebezkušenostního učení, skupinové a individuální terapie v prostředí divoké přírody probíhá přirozený rozvoj osobnosti (Russell et al. 2000; Russell 2001; Russell a Phillips-Miller 2002). Terapie, která byla původně vytvořena pro rozvoj dospívajících s rizikovým chováním, se nyní využívá i pro dospělé osoby s různými sociálními obtížemi, jako je bezdomovectví (Norton et al. 2020), pacienti v akutní péči (Woodford et al. 2017) či při práci s celým rodinným systémem (Christenson a Merritts 2017). Tento směr, který byl inspirovaný Kurtem Hahnem a jeho Outward Bound programy, se postupně ze státu Severní Ameriky dostává do Evropy a také do České republiky. V současné době v naší zemi existují první výzkumné studie na toto téma, taktéž byla založena Asociace pro Terapii divočinou a dobrodružstvím v České republice, z.s., která se snaží o etablování Wilderness therapy pod názvem Terapie divočinou.